Partyandilek: blog

Probuzení po 10. hodině, prostě typický čas vstávání běžného (i když už bývalého) Blaničáka. Není divu, když jsem se do noci dělal s tímhle blogískem, abych vám udělal radost. A že se mi to podle reakcí povedlo! Jen namátkou budu citovat věrné čtenáře… „Vinie Honzo, jsi hodně rád v přítomnosti kluků a nebo právě malých holčiček.“ „Josefínka Jestli jsi gay nebo pedofil neasi“ „Sylvinka ať to shrneme, partyandilek je úchyl, to jsme věděli už dávno, tak co se řeší? :D“ „Josefínka tojevůl xD“ „Cookie XDDDDD vrahu.“ „Josefínka Když to není ani vtipné, nudné, trapné ani nic… já tomu fakt nerozumín. Ale seru na to už.“ (Pokračování textu…)

Mé poslední dny (vy víte, jak to myslím) byly nabité, až moc. Vše začalo pondělní pětihodinovou cestou z Ostravy, kde bydlím, do Prahy, kde teda spíš přebývám. Co taky čekat od bydlení na koleji, že. (Pokračování textu…)

A je to tady! Zase! Po roce a půl jsem se rozhodl opět začít blogovat. Co mě vedlo k tomu, že jsem se rozhodl navázat na můj předchozí blog Zelený mužíček? Nejspíš má typomanie, kterou jsem si poslední měsíce vybíjel na Plurku.  A ten mi poslední dny těžce stávkuje. Teď už snad rozumíte…

Nečekejte ode mě nějaká grandiózní literární díla, to se spíš naopak připravte na pokleslou reality show, koneckonců kategorie pro příspěvky pojmenovaná Deníček je dost výmluvná. Psát bych chtěl ideálně každý den, ale zároveň bych nerad dopadnul jako s předchozím blogem, kde mi takový zápal vydržel sotva pár měsíců. Poslední článek psaný v době, kdy jsem netušil, že bude poslední, je pak velmi příznačný, jak vtipně v komentářích poznamenal jeden ze čtenářů.

Děkuji za pozornost a těším se u dalšího článku. Již dnes.