Opožděný report z cesty na konec světa a ještě dál.
11.7. byl jasný den extrémů. Extrémní vedro, extrémní nápady a extrémní výlet do nejextrémnějšího místa extrémní Republiky. Teda, nejzápadnějšího, promiňte.
První zastávka v Chebu. Jako hezké město celkem.
Aš - město, konečná stanice...
... dále pěšky. 1km po kolejích, zbytek přes pole, louky, lesy, hory a tak. Prostě za kopečky.
U památníku obětem válek. Teda památník z roku 1925 je obětem té první, ta malá deska dole je pro oběti té druhé... informace o menší desce dole najdete v komentáři Richarda.
A konečně na hranici!
Bloudíme Německem...
Potůčkem tvořená Česko-Německá hranice, všimněte si, kdo má krásně posekanou trávu a kdo prales...
Trocha toho pohraničního geocachingu.
O jeden hustý les, jednu neposečenou louku a tři bažiny dále... nejzápadnější bod České republiky!
Nad hraničním potůčkem. Jedna ruka a noha v Německu, jedna ruka a noha v Česku...
Zajímalo by mě, kdo si dával tu práci uprostřed lesa v liduprázdné krajině betonovat do země tuhle zbytečnou ceduli...
Po 5 kilometrech pochodu zpět v civilizaci. Železniční stanice Štítary. Vlak zde projíždí dvakrát za den, jednou tam a jednou zpátky. A staví jen na znamení!
Železniční zastávka Hranice v Čechách, nejsevernější městečko Ašského výběžku, kde i koleje končí... a všimněte si tzv. lidové tvořivosti na zdech.
Poprvé v životě v kabině strojvedoucího. Byli rádi, že tím vlakem někdo jede, no... a na upovídaného průvodčího a malou holčičku, která za jízdy mamince oznámila "jdu za tátou" a odešla do kabiny strojvedoucího taky nezapomenu.
Mapa pěšího pochodu. Krásná procházka, která se ve 35°C změní tak trochu v peklo. A pořád to stojí za to!
PS: Za ty nejlepší fotky děkuju Srbákovi.
Štítky: Aš, Cheb, Hranice v Čechách, nejzápadnější bod, Německo, pohraničí, Štítary, výlet
Tento příspěvek byl vložen Středa, Červenec 21st, 2010 v 18:42 a je zařazen pod Deníček. Můžete sledovat komentáře k tomuto příspěvku přes RSS 2.0 zdroj. Komentáře vítány.
Ambiciózní a sebevědomý student VŠE v Praze (
Říjen 6th, 2012 v 16:44
Richard says:Ty asi neumíš německy Andílku, že ano? Ta deska pod památníkem v Újezdu (dodaná v roce 2000) nepřipomíná oběti druhé světové války. Připomíná místní Němce, kteří bojovali ve Wehrmachtu za Třetí Říši. A to dost nechutně – jde o „Ehrentafel“ („čestnou desku“). A teď se o údržbu pomníku a hezkou vzpomínku na pár vojáků Wehrmachtu stará obec Krásná… Áda by měl radost!
Říjen 6th, 2012 v 22:54
partyandilek says:Neměcky skutečně neumím, vycházel jsem pouze z informací dostupných v češtině. Díky za upozornění, informaci jsem v článku poupravil.