Partyandilek: blog

Na úvod bych rád pozdravil Natálku, ať má radost. A teď k dnešnímu dni, který nejlépe charakterizuje věta „je to doma“.

Maličký Nathy.

Dnešní program byl poměrně jasně daný již několik dní dopředu. V poledne k prarodičům a odpoledne vyzvednout další hladový krk pro naši domácnost.

Oběd u prarodičů na zahradě, luxus.

Cesta do Hradiště na Těrlicku s navigací TomTom byl ten nejhorší možný zážitek. Kdybychom pouze jeli přes ty nejhorší cesty v nejzapadlejších vesničkách, ale nás navíc v půlce trasy zastihla naprosto šílená bouře! Zrovna jsme jeli „silnicí“, na kterou se vlezlo na šířku sotva jedno auto, když provazy vody padající z nebe znemožnily dohled na více než 10 metrů a to navíc jen v krátkých intervalech, kdy vodu ze skla na okamžik shrnul stěrač. Navíc do toho začaly ze stromů padat větve (taky jsme to jednou chytli) a navigace udělala „blik-blik“ a vypnula se.

Po nucené 15 minutové zastávce jsme tedy jeli někde úplně mimo civilizaci bez navigace a s nejasným cílem. Ačkoliv v autě seděly má drahá sestřička, budoucí majitelka štěněte, a maminka, budoucí oficiální (v papírech) majitelka štěněte, které už na místě jednou byly, hledání stejně zůstalo na mě, jediném muži/člověku s orientačním smyslem. Bohudík (nebo spíš s vydatnou pomocí mobilu s internetem) to stačilo.

„Nejsme tak 200 metrů od toho?“ ptal jsem se, když mi všechny smysly říkaly, že nejsme daleko od cíle. „Určitě ne,“ zněla sborová odpověď. Ujel jsem 200 metrů a ptám se: „Není to tahle chaloupka?“ Odpovědí mi bylo nesouhlasné zamručení, které se o 50 metrů dále změnilo ve výkřik „to bylo ono!“. A pak spoléhejte na orientační smysl žen…

Na místě mě poměrně vyděsilo, když se na mě začalo sápat pět obrovských dospělých anglických kokršpanělů. Poměrně hodně vyděsilo. Naštěstí se ukázalo, že náš Nathy (oficiálně tedy Nathan) je ještě malé roztomilé štěně.

Cesta zpět přes hory a kopečky lemované ohradami s ovcema nalevo a ohradami s koňmi napravo už proběhla naštěstí poněkud klidně (jen malý Nathy nám trošku zvracel, ale to je detail).

Je to ještě štěně!

Štěňátko Nathy.

PS:

Opět jeden kousek pro víájpíčka.

Štítky: Nathan, Nathy, Nathýsek

Tento příspěvek byl vložen Úterý, Červenec 6th, 2010 v 12:01 a je zařazen pod Deníček. Můžete sledovat komentáře k tomuto příspěvku přes RSS 2.0 zdroj. Komentáře vítány.